Všichni byli nadšeni, nikdo se nechtěl zúčastnit

30. června 2017 v 20:36 | Tulačka po hvězdách |  Povídky z archivu 1995-2005



Tak nějak by se dal nejspíš definovat vztah většiny posluchačů mé alma mater k výměnnému studijnímu programu Sokrates/Erasmus na počátku třetího tisíciletí. Ten zájemcům zprostředkovával až roční placenou stáž v nejrůznějších koutech Evropy - věčně zeleným Finskem počínaje a vyprahlým a historií obetkaným Řeckem konče. Ani já, starý peciválek, nebyla v tomto směru žádnou výjimkou. Léta jsem se držela máminy sukně jako chronický alkoholik flašky rumu a cestovní horečce čelila pouze jedenkrát ročně, totiž - týden před rodinnou dovolenou v Českém ráji. Všechno se však rázem změnilo během jediného květnového dne.

Obecně nejčastějšími důvody, pro vycestování, s nimiž jsem se setkala, byly:

"Chci se naučit anglicky"
"Chci poznávat řeckou kulturu"
"Taková možnost je jen jednou za život"
"Těším se na roční prázdniny"
"Miluju španělskou kuchyni"
"Všechno mě tady sere"
"Je to zadarmo"

Můj důvod měřil metr sedmdesát pět, měl modré oči, hnědé vlasy, index plný jedniček a zálibu v zeleném čaji. To odpoledne se rozpovídal o své nové známosti. Dle jistých fyzických příznaků, jež jsem u sebe záhy zpozorovala (hučení v uších, nekontrolovatelný třes a zaťatá pěst), bylo jasné, že tentokrát jde skutečně do tuhého. V daný moment se však poblíž nenacházel vhodný tvrdý předmět či palička s níž by bylo možno vyrobit takové jakoby čtverečky, ba ani drát či pepřový sprej, a tak jsem si přehodila nohu přes nohu a lhostejně zívla: "A já v září odjíždím. Do Německa. Na rok."

Abych dostála svému slovu, nezbývalo než se dovléci na studijní oddělení a své neuvážené rozhodnutí oznámit vyšším instancím. Na studijním mi bylo řečeno, že tyto záležitosti má na starosti oddělení pro zahraniční styky, odkud mě odeslali do kanceláře rektora, a odtud zpátky na studijní oddělení. Při třetím kolečku jsem již měla vyřízeny takřka všechny potřebné dokumenty, zbývalo absolvovat "pouze" pohovor v mnou zvoleném - německém - jazyce.
Obávala jsem se (doufala), že právě toto by mohlo být kamenem úrazu celé akce a že se slovní zásobou Vater, Mutter und Bruder nemám nejmenší šanci. I naklusala jsem na ústav jazyků, vylosovala si téma "Meine Famile" a vyblekotala: "ich hábe ajnen fátr, ajne mutr unt ajnen brůdr". Zkoušející spontánně zajásala (konečně někdo, kdo chce do Německa!): "Výborně, vidím, že máte velmi bohatou, slovní zásobu a budete nás patřičně reprezentovat!". Ocejchovala mi poslední papír a mojí cestě do neznáma tak již - vyjma exponenciálně rostoucího děsu a paniky - nebránilo vůbec nic.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama